Nedělní vycházka

Minulý týden bylo krásně a tak jsme vyrazili na Plumlovskou přehradu, že se tam náš raplík vyblbne. Bohužel stejný nápad měla asi polovina okolních obyvatel, tak se to tam hemžilo kolaři, pejskaři i procházkáři a my jsme nakonec docela rychle utekli domů
Tomuto víkendu jsme dali druhou šanci, bylo hezky a tak že se vydáme na nedaleký Kosíř. Třeba budeme mít víc štěstí. A opravdu, kolařů jsme sice potkali dost (upřímně nechápu, jak se někomu může chtít šlapat do takového kopce, když my pěší jsme byli po vycházce zmoženi), ale i tak to bylo moc fajn.
Nakonec jsme vyšlapali až nahoru, Berník se dostatečně vyběhal a řekla bych, že to proběhlo ke vší spokojenosti. Jen jsme trochu podcenili vzdálenost. Naše štěně je sice živé, ale musím říct, že po zpáteční cestě jsem ho kus nesla a ani neprotestoval, přece jen 7 kilometrů je na mimino dost. Prospal celou noc, cestu do Brna i dnešní dopoledne a půlku odpoledne, až jsme se skoro báli, jestli není nemocný. Příště musíme zvolit kratší trasu nebo vzít baťůžek. I když má jen čtyří kila, pěkně se pronese.

Má dáti dal... aneb zase je mi o rok víc

Někdo bilancuje na konci roku, já s blížícími se narozeninami.
Vždycky si vzpomenu, jak jsem byla malá a říkala si, jak to bude fajn, až mi bude 15, to půjdu na střední a budu "velká holka".
Až mi bude 18, nebudu se muset nikoho na nic ptát, budu dospělá, maturitu za dveřmi a nebudu vědět kterou výšku si vybrat.
Ve 24 už ze mě bude přinejlepším paní inženýrka pomýšlející na vdavky.
Mno, za chvíli mi bude 30 a já pořád nevím, čím bych chtěla být :-)
Nicméně jsem došla aspoň ke zjištění, že i když člověk nemá lehké období, je dobré mít kolem sebe lidi, kteří Vás podpoří a i když upadnete, pomůžou Vám zpátky na nohy.
Jsem ráda, že takové lidi kolem sebe mám.

Abych to měla kompletní, tak tady je pár fotek:

S taťkou

S mamkou

Narozeniny